Nedá se říct, že by bylo nezávislé černošské drama Moonlight filmem akademikům ušitým na míru. Byla by hloupost něco takového prohlásit, když zohledníme, jaké snímky vyhrávaly v posledních letech. Na druhou stranu rozhodně nelze přehlédnout, že režisér Barry Jenkins jde Oscarům svým černošským námětem a ansámblem přinejmenším naproti. Obzvláště pak vzhledem k zemětřesení, jaké akademie v uplynulém roce prožila. Jsou tedy sošky včetně té za nejlepší film zasloužené?
Moonlight je filmovým ekvivalentem literárního Bildungsromanu, ve třech kapitolách zobrazuje dospívání černošského chlapce Chirona, přičemž v každé z kapitol jej sledujeme v jiné etapě jeho mladického života. Chiron žije v černošském sousedství Liberty City v Miami, ulice města jsou obsazeny drogovými dealery, tamním školám vládne nedostatek kázně a šikana, a do toho všeho nenajde chlapec útěchu ani doma, protože vyrůstá s drogově závislou matkou. Oporu nachází v dealerovi Juanovi (Mahershala Ali), který si mladíka bere pod svá křídla.
Ali hraje typického dobrosrdečného mentora, který chlapci substituuje to, čeho se mu doma nedostává, což v černošských komunitách bude jev častější, než bychom si dokázali přiznat. Je to muž laskavý, empatický, ale také zásadový a respekt vzbuzující, a je to právě Juan, kdo Chirona v cestě za dospíváním ovlivňuje asi nejvíce. Juanova postava se objevuje pouze v první třetině filmu a Ali jí propůjčuje hodně ze svého přirozeného charismatu, ale je to výkon hodný Oscara? Těžko říct, myslím, že jsme letos mohli vidět i výkony suverénnějšího kalibru. Možná ale právě ona civilnost a jemnost jsou kvality, které Alimu zlatou sošku nakonec vyhrály.
Chironův přerod v muže pokračuje v kapitole druhé, která dává trochu podrobněji nahlédnout do jeho psychiky. Vidíme, v jak nehostinném prostředí Chiron dospívá, jak těžce hledá vlastní identitu a bojuje o své místo v okolním světě. Jeho izolace je umocněna homosexuální orientací, z Chirona vyrůstá podivínský samotář, který toho moc nenamluví a stává se obětí šikany. Není zde žádný srdceryvný "coming-out", homosexualita je vlastně po celou dobu filmu protagonistovi imanentní - je to něco, s čím je divák seznámen přirozeně a nenásilně.
Moonlight není o žádném velkém osudovém příběhu, je o osobních, citlivých tématech. Na emoce se nijak netlačí, film prostě tak nějak plyne bez toho, aby bylo divákovi vnucováno, kdy má co cítit. On je ale právě trochu problém v tom, že člověk většinu času necítí vůbec nic. Těžko říct, jestli je to kulturní odcizeností nebo odměřenějším způsobem vyprávění, je jednoduše dost složité najít si v tom filmu cokoliv ke ztotožnění. Jediný případ, kdy se filmu daří skutečně zaujmout, je závěrečný dialog mezi Chironem a Kevinem (André Holland), který je skvěle napsaný a působí jako vhodné, intimní vyvrcholení celého filmu.
Co je možné ocenit i navzdory emoční neproniknutelnosti je filmařské řemeslo. Moonlight je hezky natočený snímek, tvůrci se neštítí experimentovat s kamerou a střihem, a pro tento žánr poměrně netradiční hudba dokresluje až zasněnou atmosféru celého filmu. To nejvíce vyniká v kapitole závěrečné, která ukazuje Chirona ve finální fázi dospívání. Jako kompletního člověka, smiřujícího se s vnucenou maskou. Všichni tři představitelé hlavní role (Alex Hibbert, Ashton Sanders a Trevante Rhodes) podávají bez výjimky skvělé výkony, problém vidím v charakteru té role, která většinu času sestává z mlčení, pohledů do země a podivného kroucení hlavou.
I když v zámoří film sklízí ovace jak mezi kritiky tak mezi diváky, u nás je odsouzen k tomu, aby byl přijat o poznání chladněji. Pro tuzemského diváka bude velmi těžké najít si ve filmu nějaký ideologický záchytný bod, či postavu, se kterou by bylo možné se na hlubší úrovni ztotožnit. Myslím, že jsme od ve filmu vyobrazovaných komunit natolik kulturně vykloubení, že jakákoliv emocionální zainteresovanost je ve větším měřítku téměř nemožná, ať už si snímek vypráví o sebecitlivějších věcech.
6/10
Žádné komentáře:
Okomentovat